Nikdy není pozdě začít!
Kdo chce začít cokoli, měl by znát sám sebe a měl by mít k sobě důvěru. Jak ale na to, když je nám už pár desítek let a mnoho věcí v našem okolí signalizuje důvody k nejistotě – ať již v profesním či osobním životě?
Změna zevnějšku nestačí
Zvlástě pro ženy je příznačné, že se rozhodnou nejprve ,,tvrdě makat“ na svém zevnějsku: hubnutí podle nejaktuálnější diety, nová barva či střih vlasů, cvičení s rychle viditelným efektem… Je-li právě aerobic out, tak co? Spinning? Power jóga? Posilovna, nebo jen běhání na pásu? Změna zevnějšku však jednoznačné znamená ,,změnu ze vnějšku”, a tak se ženě nepodaří dlouhodobě si dodávat sebevědomí, natožpak sebeuvědomění. A závislost na těchto vnějších prostředcích vede nakonec jen k další sebekritice a nejistotě.
Zdravá sebedůvěra totiž závisí právě na zmíněném sebeuvědomění či sebevnímání. Znamená to uvědomovat si sám sebe, vnímat sám sebe, což už nám dnes nezní tak cize a ezotericky. Znamená to uvědomit si, že pravě na tohle jsme zatím ,,neměli čas“. Víme ovšem, že pořád nemáme trpělivost naučit se autogenní trénink anebo meditovat, že to sami bez lektora stejně nebudeme dělat! Nestíháme chodit na taj-či a máme pocit, že ani rychlokurz jógy nebude pro nás dost rychlý…
Začněme tedy úplně jednoduše: s trénovaním rovnováhy. Ta je totiž nesmírně důležitá, daleko důležitější, než si v běžném denním konání vůbec uvědomujeme.
Trénujme rovnováhu
Jak začít? Kdykoli a kdekoli (jenom ne před zrcadlem: to by se rovnou nastartovala nějaká ta sebekritika…) si zujte boty a postavte se na špicky. Pomalu zvedněte napjaté paže nad hlavu – trochu více do strany než na šíři ramen, vytahněte se do výše a zůstaňte takhle stát jednu či dvě minuty. Anebo rovnou pět minut. Pohled upřený na nějaký pevný bod před vámi vám pomůže při ,,balancování”.
Takové každodenní několikaminutové balancování pomáhá na chvíli přerušit tok nekonečného přemýšlení, slouží základnímu uvědomění si svého těla, které je příjemně – zpočátku možná i méně příjemně – propnuté. Podvědomě tak získáváme důvěru k sobě, ke svému tělu. Neuvěřitelné množství pochodů se přitom podílí na tomto, pro zdravého člověka zdánlivě jednoduchém cvičebním postoji. Od vědomého povelu ,,Teď na špicky!“, kdy se pomocí svalů, nervů, šlach, ale především díky zpětným vazbám mezi mnoha orgány až k jednotlivým buňkám odpoutáme patami od země, a nyní stojíme na ploše několika čtverečních centimetrů.
,,Umět udržet rovnováhu“ (a klidně pak zkuste stát chvilku na levé či pravé noze, stále se zdviženými propnutými pažemi) pomáhá později v mnoha psychicky zátěžových situacích. Celý život se učíme věci takzvaně ,,ustát“. Stát rovně, bez kolísání v prostoru, je proto prvním vědomým krokem. Jednoduché je to pouze na první pohled.
Rovnováha je cestou k jistotě
V přírodě je vše založeno na rovnováze a také my jsme součástí přirody. I v našem organismu, v každé naší buňce, probíhá neustále pro nás nepředstavitelné množství procesů, jež udržují tzv. homeostázu čili optimální rovnováhu, a tím vůbec umožňují naší existenci. Není v našich možnostech přemýšlet o všem, co se v našem těle odehrává; vždyť si neuvědomujeme ani svůj dech, tepání srdce, komplikované pochody v trávicím traktu, vstřebávání živin. Tohle všechno funguje — a je to pro nás samozřejmé. Naší pozornost vzbudí až situace, kdy se objeví nějaké obtíže. Všechny potíže vznikají následkem porušení či opakovaného porušování rovnováhy. Fyzické projevy nemoci vedou pak ke strachu, ke ztrátě jistoty, a to mnohdy s velkým sociálním dopadem. Ten, kdo svému tělu nedůvěřuje, nevěří ani sám sobě, takže jen obtížně může přesvědčovat svoje okolí o vlastních schopnostech, přestává mít odvahu do novych projektů.
Takže: pokud se máme naučit našemu tělu znovu důvěřovat, měla by optimalizace vnitřní rovnováhy probíhat pomalu a nenásilné. Jednou ze spolehlivě fungujících metod k dosažení vnitřní rovnováhy našeho organismu je i opakované, pravidelné podávání informace ,,jak to v nás vypadá” – ideálně pomocí autovákcíny připravené z našeho biologického materiálu. Tím může být třeba žilní krev, která obsahuje veliké množství informací o stavu našich tkání, minerálů, zásobení kyslíkem, enzymů atd. Organismu pomůže autovakcína lépe rozpoznat, hlavně však i postupně upravovat, chybné metabolické anebo imunitní procesy, a to až k dosažení nejlepší toho času možné rovnováhy. Teprve v této fázi uvažujeme, zda má smysl cíleně podávat některé vitamíny či další potravinové doplňky, volíme správná dietní opatření a rozhodujeme se pro vhodné sportovní aktivity.
MUDr. Stanislava Bannasová